Toxikomanie

Toxikomanie není pouze činností lidskou, vyskytuje se i u zvířat. toxi4Hmyz s oblibou saje šťávu z narušeného ovoce, která na vzduchu rychle kvasí na alkohol, papoušci se rádi opíjejí palmovým vínem. Na amerických pastvinách se vyskytuje rostlina zvaná loco; zvířata, která ji poznala, už nežerou nic jiného a nakazí locoismem celé stádo. Otrava se projevuje lekavostí, halucinacemi, otáčením kolem osy a končí vyčerpaností a smrtí.

TATO STRÁNKA JE UVOLNĚNA K PROHLÍŽENÍ ŠIROKOU VEŘEJNOSTÍ. UZAMČENÝ OBSAH SE TÝKÁ JEDNOTLIVÝCH DROG. INFORMACE JSOU URČENY POUZE PRO ETOPEDY!


Obsah:

  1. Úvod
  2. Druhy drog
    1. Sedativa
    2. Stimulanty
    3. Halucinogeny
    4. Konopí

 

Drogy jsou “jakékoli chemické látky, které způsobují změny tělesné, duševní nebo emoční nebo změny chování jednotlivce.”

Jiná definice je, že drogou je každá přírodní nebo syntetická látka, která:

  1. Působí psychotropně
  2. Je schopna vyvolat závislost.

 

Užívání drog znamená jejich spotřeba jako léku “lege artis” ve vhodné dávce a ve vhodnou dobu.

 

Zneužívání drog (a jiných pochutin): příliš mnoho, příliš často, v nevhodnou dobu.

 

Drogová závislost se definuje jako “stadium periodické nebo chronické otravy, škodlivé pro jednotlivce i pro společnost, vyvolané používáním přirozené nebo syntetické látky.”

Typická je tendence pokračovat za všech okolností a zvyšovat dávku. Přeruší-li se příjem látky, objeví se abstinenční příznaky, jejím dodáním zmizí.

Návyk není nutkavá potřeba drogy, ale toliko touha po ní. Tendence zvyšovat dávku je malá nebo vůbec chybí.

Závislost může být:

  • psychická – trvá po celý zbytek života
  • fyzická – odeznívá po krátkém čase

Zpět na úvod


 

Druhy drog
Sedativa

Jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny

(Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). Viz též Psychotropní látky jiných skupin. Žádná sedativa není radno kombinovat se stimulanty.

Zpět na začátek


 

Stimulanty

Stimulanty jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem kofein i čaj, dále kokain, amfetaminy (Desoxyn, Dexedrin), metamfetamin (speed), fenmetrazin (Preludin), metylfenidát (Ritalin), a jiné (Cylert, Sanorex, Tenuate). Také mnoho léků se používá jako stimulanty (uppers). Jednotlivé druhy jsou pojmenovány podle jejich vzhledu: yellow jackets, robin eggs, white crosses, black beauties, bennies.

Zpět na začátek


 

Halucinogeny

Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují:

  • poruchy vnímání
  • zasahují cítění
  • myšlení
  • pud sebezáchovy
  • nálady

Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické blin2halucinogenyblin2 – amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy – muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).

Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk – někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost – člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. “Halucinogeny” je velmi nepřesný termín; i když jsou schopny před zavřenýma očima vytvářet velice komplexní a “halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně _Psychedelic Experience_ T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo _LSD Psychotherapy_ S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.

Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými “výlety” demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním “apoštolem” psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým “šamanem” dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.

Zpět na začátek


 

Konopí

Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica) poskytuje halucinogeny a tišící prostředky, včetně marihuany, tetrahydrocannabinolu (THC, Marinol), hašiš, a hašišový olej (hash oil). Konopí však nejsou jen drogy; kdyby jeho pěstování nebylo zakázáno, měli bychom rostlinu, která poskytuje vlákna na výrobu textilu a papíru, z které se dá destilovat benzín, biologicky mnohem čistší, než ten, co se používá dnes, mohli bychom jíst její semínka, bohatá na proteiny a mastné kyseliny, vhodná i při dietách pro svou lehkou stravitelnost maria4(psychotropní účinky nemají), nemluvě o jejích kvalitách jako dávno známého všeléku. Kromě toho konopí roste téměř všude, bez potřeby ohromných dávek pesticidů a hnojiv jako u ostatních plodin. Téměř nevyčerpává půdu; může růst na jednom místě třeba dvacet let. Mnohým civilizacím již pomohlo přežít právě konopí. Marihuana bývá směs listů, květů a stonků rostliny, hašiš je vlastní pryskyřice konopí. Spíše než do halucinogenů se tyto drogy řadí mezi psychodysleptika, látky, které především mění kvalitu psychické činnosti. Po aplikaci se projevují poruchy vnímání, emocí, myšlení. Uklidňování nebo stimulace nejsou tak výrazné. Pokud nejde o těžkou otravu (too stoned), nedochází k poruchám vědomí: Cannabis vyvolává opojení, které je sice nesmírné, rozhodně ne však zdrcující. Na rozdíl od skutečných halucinogenů totiž nenarušuje sebekontrolu, umožňuje intenzivní soustředění, které je možné nasměrovat k rozvíjení představivosti (což tvrdí četní hudebníci a jiní umělci, ať už západní, nebo orienální), nebo i směrem k duchovním praktikám. Dlouhodobé užívání konopí jakoby (díky zkušenostem sahajícím až kamsi do dob našeho sibiřského neolitu) nevyvolávalo žádné vedlejší účinky. Změny na chromozomech sice u jeho poživačů sice zpozorovány byly, ne však ve větší míře, než při užívání kávy či aspirinu. Jakékoli poškozování paměti a mozku je dnes již vědecky vyvráceno metodou, která dokázala rozpoznat i efekty učení na mozkových buňkách. Byly však zaznamenány pozitivní lékařské vlivy, a to jak tradičními čínskými lékaři, tak i moderními specialisty a terapeuty.

Konopí seté je nápadná rostlina dorůstající výšek 2 – 3 m, konopí indické je menší (1 m) a má delší listy. V Holandsku se prodávají semena vyšlechtěných odrůd, jež lze pěstovat doma ve sklenici. Konopí totiž potřebuje hodně světla, bez něhož správně nevyroste; při domácím maria4pěstování, ať již kvůli skrytí či urychlení se umisťuje do uzavřené místnosti polepené AL-fólií matnou stranou navrch, ve které se svítí výkonnými výbojkami. Osvětlení by mělo být 10 000 – 30 000 lumenů na čtvereční metr (to je když vám expozimetr poradí pro film ISO 100 clonu 11 – 20 při závěrce 1/125 s), při růstu méně, když kvete více. Vypěstovat se dá např.: 14 týdnů svítit 18 h denně, pak dobu osvětlení zkrátit na 12 h a vytvořit tak podzim, a za dalších 6 týdnů by měly rostliny kvést. Nesmí se též zapomenout na větrání. Takto se dá vypěstovat kdekoli během roku, ve volné přírodě se sází 1. května. Jak konopí dorůstá, mají nové a vyšší lístky více a více THC. Nejvíce je ho pak v paličkách květů samičích rostlin (pěstují se pouze samičí; jakmile se dají rozeznat, samčí se odstraní, nebo se nechá jedna kvůli semínkům).

Upozornění! Všechny výše uvedené texty slouží výhradně ke studijním účelům. Jedná se především o orientaci v problematice, která je nezbytná pro Etopedii.

Literatura
Ota Riedl, Vladimír Vondráček: Klinická toxikologie Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů, rostlin aj. 5. vyd. 820 + 43 s. Avicenum 1980, Malostranské náměstí, Praha 1
Jan Mečíř: Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže 1. vyd. 160 s. Avicenum 1990, Malostranské náměstí 28, Praha 1
Boris Mrňa: Psychofarmaka v praxi 1. vyd. 26 s. Univerzita Palackého, lék. Fakulta Olomouc 1992
Alexander Shulgin, Ann Shulgin – Phenethylamines I Have Known And Loved: The Chemical Story. el. verze na ftp: ursa-major.spdcc.com (1995)
Brian S. Julin – Frequently Asked Questions about Cannabis Hemp University of Massachusetts, Cannabis Reform Coalition 1994 S.A.O. box #2, 415 Student Union Building, UMASS, Amherst MA, 01003 U.S.A. / verdant@titan.ucs.umass.edu
Olga Benešová, Ivan Krejčí, Alfred Pavlík: Nootropic drugs 200 s, Avicenum 1991 Malostranské náměstí 28, 118 02 Praha 1
The Usenet alt.drugs archive na ftp, http: hyperreal.com
Vokno č. 27
Psychedelie & Cyberpunk Společnost pro podporu vydávání časopisů 1993 Bolzanova 7, Praha 1 (přestalo vycházet)
Živel č. 1, 2 živel house, jindřišská 5, 110 00 praha 1
Albert Hofmann: LSD – My Problem Child el. verze na ftp: hyperreal.com (1995)
Adam Gottlieb: Vaříme s konopím Votobia 1995, 115 s., P. O. BOX 131, 771 00 Olomouc

Napsat komentář