Socializace

 

 

stahnout

Vědní obor, který se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování (Zdroj)

Termín „speciální pedagogika“ použil poprvé v r. 1957 Bohumír Popelář

Cíle speciální pedagogiky – maximální rozvoj osobnosti postiženého jedince, dosažení max. stupně socializace.

Socializace (socialization) pochází z latinského socialis neboli družný, spojenecký, polidštěný.

Je to sociologický, sociálně psychologický a pedagogický pojem, který označuje proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti, přičemž si osvojuje její hodnoty, normy, chování, schopnosti a učí se sociálním rolím. Výsledkem tohoto procesu je vytvoření “sociálního já”, sociální identity a sociokulturní osobnosti. Socializace probíhá po celý život, nejdůležitější je však v dětství a mládí (Zdroj)

Základní směřování speciálně pedagogického přístupu:

  • odstraňovat, nebo kompenzovat důsledky postižení
  • rozvíjet nenarušené funkce a složky osobnosti jedinců s určitým typem postižení
  • umožnit odpovídající způsob vzdělávání
  • zahájit kvalifikovanou péči v optimálním období života jedince

Prioritní hlediska SP:

  • Pochopení příčin
  • organizace systému vzdělávání dětí a jedinců s handicapem
  • dosažení maximálně možné úrovně socializace
  • poskytování kvalifikované přímé či zprostředkované pomoci

Stupně socializace:

  1. integrace – zapojení jedince do společnosti
  2. adaptace – přizpůsobení společnosti vzhledem k ind. vlastnostem a potřebám jedince
  3. utilita – potřebnost, užitečnost, upotřebitelnost, uplatnění
  4. inferiorita – sociální nepoužitelnost, segregace jedince

Druhy socializace podle přístupu:

  1. Fylogenetický přístup – přístup, jehož pomocí zkoumáme vývoj člověka v průběhu všech generací
  2. Ontogenetický přístup – zkoumání procesu socializace u konkrétního jedince

Členění socializace podle období a působení:

  1. Primární socializace – prostřednictvím rodiny, přátel, sourozenců. Probíhá od raného dětství.
  2. Sekundární socializace – nastává později v dětství, probíhá prostřednictvím působení školy, spolužáků, organizací a medií.
  3. Terciální socializace – probíhá po celý zbytek života. Jedinec je v interakci se svým okolím.

Anticipující socializace (z lat. anticipare = předstihnout) je přebírání hodnot, norem a postojů určité skupiny jedincem, který by byl rád jejím členem, ale ještě není.

Genderová socializace je proces, kdy se jedinec učí pohlížet na sebe jako na muže, či ženu, a je zaučován do mužských a a ženských rolí spojovaných s nositeli určitého biologického pohlaví.

Mechanismy socializace:

  1. Sociální činnost – práce, hra, učení
  2. Nápodoba, imitace
  3. Ztotožnění, identifikace
  4. Sugesce

WHO (Světová zdravotnická organizace) uvádí 9 stupňů socializace:

Plná integrace:
1. sociálně integrovaný jedinec

Vysoká integrace:
2. inhibovaná účast (postižení vyvolává určitou nevýhodu)
3. omezená účast (negativní vliv na společenský život, manželství, soukromí apod.)

Středně vysoká integrace:
4. zmenšená účast (problémy v navazování náhodných kontaktů)

Nízká integrace / nízká segregace:
5. ochuzené vztahy (omezení ve fyzickém, sociálním nebo psychickém vývoji)
6. redukované vztahy (schopnost udržovat vztahy jen k vybrané skupině či jednotlivci)
7. narušené vztahy (neschopnost udržovat trvalejší vztahy)

Středně vysoká segregace:
8. odcizení
Vysoká segregace:
9. společenská izolace (schopnost míry socializace je téměř nezjistitelná)

 

Napsat komentář