Historie speciální pedagogiky
- Jan Ámos Komenský (wiki) (1592 – 1670) – vyzýval ke změně postojů k těm dětem, které až do té doby byly – pro nějaký nedostatek nebo odlišnost – z výchovného a vzdělávacího procesu vylučovány
- Felix Platter (wiki) – Švýcar, 17. stol., pozoroval slabomyslné (2 skupiny). Péče probíhala v uzavřených zařízení 18. st.
- Filip Pinel, (wiki) Francie, idiocii chápal jako psychické onemocnění, při kterém se vyskytuje opoždění v rozvoji rozumových a afektivních (citových) schopností.. Případ Viktor (10 letý) – divoch z Aveironu, usoudil, že je chlapec nevyléčitelný.
- E. Seguin (wiki)– ucelený systém výchovy a vzdělávání, oddělení choromyslných a duševně postižených a na dětském oddělení zavedl výchovný režim. Výchova – triáda – činnost – rozvoj motoriky, smyslů a počitků, výchova myšlení – čtení, psaní a počty (trivium), výchova vůle – schopnost sebenasměrování vynaložení vůle k dosažení cíle.
- J.E.D. Esquirol (wiki)– žák Pinela. Začíná hovořit o lehčím stupni idiocie (imbecilita). 3 kategorie – podle úrovně řeči. Další členění – 2 skupiny podle chování (torpidní a eretická).
- J. Itard (wiki)– znovu se zabýval Viktorem a dosáhl zlepšení (částečná socializace), vzpřímení – používal nohy k chůzi, jedl už rukama, přijal šatstvo, nedosáhl pokroku v řeči. Chlapec měl rozvinuté vnímání k pozorování přírodních jevů.
- Ernst Gustav Adolf Gottfried von Strümpell (wiki)(29 června 1853 – 10.1.1925) – německý neurolog, poprvé zmínil pojem pedagogická patologie, zabýval se zjišťováním, tříděním a celkovou diagnostikou vad a odchylek, jejich příčinami, profylaxí a terapií
- Karel Slavoj Amerling (wiki)(1807 – 1884) , zakladatel a ředitel prvního ústavu pro abnormální děti na Hradčanech – Ernestinum (1871)
- František Čáda (6.4. 1855 – 14.12. 1918) – profesor filosofie a pedagogiky, založil Sdružení pro výzkum dítěte (1910), inicioval zřízení Pedologického ústavu v Praze (pozdějšího Ústavu pro výzkum dítěte). Podílel se na založení a redigování časopisu Ochrana mládeže. Čádovy sjezdy – první český sjezd pro péči o slabomyslné a školství pomocné (1909) s heslem „Zakládejte řádné ústavy pro slabomyslné a dobré pomocné školy“. Další sjezd v roce 1911 řeší problematiku pomocných škol a ústavů na Moravě, konečně třetí se zaměřuje na zlepšení života mentálně retardovaných z hlediska pedagogického,lékařského, právního a sociálního postavení (Eisová, 1983).
- Jan Mauer (1878–1937), český speciální pedagog a ředitel Pedagogické knihovny Komenského v Praze, přednášel na tzv. Čádových sjezdech, Škola pomocná (1912), Duševně úchylná mládež (1917), Výchova dětí úchylných (1920) a Pedopsychologie a nápravná pedagogika.
- Rudolf Jedlička (wiki)(1869 – 1926), vytvořil teoretickou koncepci komplexní rehabilitace tělesně postižených dětí, ale sám se svými spolupracovníky ji také v ústavu realizoval
- Karel Herfort (1871 – 1940), dbal na individualizaci výchovy a vzdělávání (Ernestinum)
- František Bakule (1877 – 1957), proslulý svými úspěchy v umělecké a pracovní výchově tělesně postižených. Na mnoha místech, kde Bakule působil, zakládal dětské sbory. Nejvýznamnějším a nejznámějším je pak pěvecký sbor „Bakuleho zpěváčci“. Vzniká v roce 1920.
- Jan Chlup (1889 – 1968), působil jako ředitel „Ústavu pro děti zmrzačelé“ v Brně. Rozšířil možnosti profesní přípravy dětí, spolupracoval při zavádění evidence tělesně postižených dětí a mládeže na Moravě (býval označován jako „Moravský Jedlička“)
- Miloš Sovák (1905–1989), lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. vytvořil základní rámec oboru a východiska speciálně pedagogické teorie a praxe u nás, rozlišoval mezi speciální pedagogikou a defektologií, současně chápaná strukturace speciální pedagogiky má své kořeny v pojetí Sováka. Podal definici defektivity.
- Josef Zeman (1867 – 1961), speciální pedagog, spoluautor prvních učebních osnov a výchovných směrnic pro školy mládeže úchylné (1928). V roce 1929 je spolutvůrcem vůbec prvního zákona o pomocných školách u nás.
- Augustin Bartoš (1888 – 1969), speciální pedagog, Bartošův fenomén – objev obnovení hmatu na amputované končetině a jeho metodiky náhradního psaní ústy či prsty nohou jsou dodnes používané při práci somatopedů v praxi.
- František Štampach (1895 – 1976), sociální pedagog. Základním principem i metodou sociální pedagogiky byla podle něho reedukace, kterou chápal ve smyslu sociální regenerace.
- František Kábele (1913 – 1998), speciální pedagog, logoped a somatoped, vydal celkem 14 dětských knížek (5 v cizím jazyce) říkadel, nejznámějším je „Brousek pro tvůj jazýček“. Slabikáře pro zvláštní školy „Naše čtení 1, 2“ a „Škola řeči – Výběr slov k vyšetření a rozvíjení řeči“ (1953), využívaná v diagnostice a práci logopedů ve speciálně pedagogických poradnách
- Zdeněk Matějček (1922 – 2004) – Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie znevýhodněných dětí zapojilo i domácí zvířata, např. psy a koně. Canisterapie a Hippoterapie. Věnoval se také dyslexii a stal se spoluzakladatelem tzv. SOS vesniček. Založil také svůj fond nazvaný Nadace profesora Matějčka na odměnu nejlepších diplomových prací z oblasti vývojové 40 psychologie.
Časová osa:
1786 Ústav pro hluchoněmé v Dejvicích
1807 Alois Klar, Slepecký ústav v Praze
1846 Moravský zemský ústav pro výchovu nevidomých dětí v Brně
1858 Ústav pro hluchoněmé v Litoměřicích
1869 Výnosem ministerstva bylo určeno, že tělesně postižené děti nejsou zproštěny docházky do školy
1871 Ústav pro hluchoněmé v Českých Budějovicích
1871 Ernestinum – Výchovný ústav pro slabomyslné v Budenicích u Slaného
1881 Výnosem ministerstva bylo určeno, že slepé děti nejsou zproštěny docházky do školy
1883 Vychovatelna pro mravně pokleslou mládež v Praze
1886 Říšský zákon o výchovných ústavech – polepšovací ústavy
1896 Karel Slavoj Amerling, Pomocná škola pro slabomyslné v Praze
1896 Poprvé posán případ dyslektického dítěte
1904 Heveroch, První zmínka o dyslexii u nás
1908 Rudolf Jedlička, Založen Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků
1913 Jedličkův ústav pro tělesně postižené v Praze
1928 Josef Zeman, Poprvé zmínil pojem pedopatlogie
1929 Jan Mauer, Poprvé zmínil pojem duševně úchylné děti
1929 Zákon o pomocných školách
1936 Beerová, Morgenstern, Poprvé zmínili pojem léčebna pedagogika
1939 Pedagogická encyklopedie, Poprvé se objevily pojmy pedopatologie a nápravná pedagogika
1945 Matějček, Langmeier, Sociodiagnostický ústav
1948 Otokar Chlup, Poprvé zmínil pojem děti méně schopné
1948 Zákon o jednotné škole – pojem zvláštní škola
1954 František Ludvík, Poprvé zmínil pojem zvláštní péče
1957 Bohumír Popelář, Poprvé zmínil pojem speciální pedagogika
1962 1. třída pro dyslektiky při nemocnici v Brně
1964 Viliam Gaňo, Poprvé zmínil pojem defektní děti
1964 1. třídy pro děti s lehkou mozkovou dysfunkcí a vyrovnávací třídy
1964 Šturma, Žlab, Matějček, Psychiatrická léčebna v Dolních Počernicích
1965 Ludvík Edelsberger, Poprvé zmínil pojem speciální pedagogika defektologická
1966 Prvních sedm dyslektických tříd v Praze
1967 Haring, Schiefebusch, Poprvé zmínili pojem speciální výchova
1972 Pokyn min. škol. k zakládání specializovaných tříd pro děti s poruchou učení
1981 Bottani, Poprvé zmínil pojem sociálně kulturně nestejné děti
1992 Metodický pokyn k zajištění péče o děti se specif. vývoj. poruchami učení v ZŠ
1993 Zavedení povinnosti vypracovávat individuální vzdělávací plán při integraci dětí
