Etiologie (také aetiologie, aitiologie, z řec. αἰτία aitia, příčina) znamená soustavné hledání a výklad příčin.
Porucha chování – projevy chování dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy.
Známe tři primární příčiny vzniku poruchy chování:
- Porucha centrální nervové soustavy (původ poruchy organický)
- Geneticky podmíněná dispozice (původ poruchy dědičný)
- Vliv sociálního prostředí (původ poruchy v prostředí)
- Vliv sociálního prostředí:
- vliv rodiny
- rodina asociálních jedinců
- rodina psychopatických osobností
- rodina s tendencí k nevhodným návykům (alkoholismus)
- rodina emočně chladných rodičů, bez zájmu o své děti a jejich rozvoj
- rodina s málo vhodnou strukturou hodnot a norem.
- rodina ambiciózních rodičů
- nevšímavost rodičů k trávení volného času dítěte
- neznalost, či nevšímavost rodičů k okruhům kamarádů
- nemotivující přístup
- vliv sourozenců a prarodičů
- Vliv školního prostředí
- atmosféra školy
- sociální rozvrstvení třídy a školy
- Okolní vlivy
- Sociální status rodiny
- Etnické a kulturní rozdíly
- Politický a náboženský extrémismus
- vliv rodiny
- Geneticky podmíněná dispozice:
- dispozice k disharmonickému vývoji
- dispozice k psychopatickému vývoji
- dispozice s odchylkou v rozvoji emočních a volních charakteristik
- Oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy
- vznik v období v období prenatálním
- fetální alkoholový syndrom
- toxikomanie a kouření matky
- toxicita životního prostředí
- nemoc matky, infekce, úraz
- Stresové prostředí matky
- Rh inkompatibilita matky a plodu
- vznik v období perinatálním (před nebo během porodu)
- komplikace u porodu
- poloha plodu koncem pánevním
- perinatální asfyxie
- porod mimo dohled odborníka, alternativní porody
- mechanické poškození mozku
- nízká porodní hmotnost
- detoxikace novorozence po porodu
- vznik adaptačních poruch, jejichž základem je kolísavost emočního ladění, impulzivita a nižší schopnost sebeovládání:
- ADHD Attenetion Deficit Hyperactivity Disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou
- ADD Attenetion Deficit Disorder – porucha pozornosti
- ODD Oppositional Defiant Disorder – porucha opozičního vzdoru
- CD Conduct Disorder – porucha chování (hluboká)
- komplikace u porodu
- vznik v období v období prenatálním
Výše uvedená klasifikace by však mohla odpovídat i geneticky podmíněným dispozicím.
Porucha chování bývá často spojována s vlivem všech ,těchto faktorů, případně většinou z nich. Vznikají například tyto vazby:
Modelová kauza č. 1
Rodina bydlí v sociálně vyloučené lokalitě. Matka v průběhu těhotenství kouří, pije alkohol. Otec je nezaměstnaný, rodina ho příliš nezajímá Oba rodiče nečekají v životě změnu, zvykli si na tento způsob života.
- rodina asociálních jedinců
- s málo vhodnou strukturou hodnot a norem
- nevšímaví k okruhu kamarádů dítěte
- nemotivují dítě ke vzdělání, připravují ho na stejný život jako mají oni
- dítě trpí poruchou chování a poruchou pozornosti s hyperaktivitou
- dítě je ve třídě s ostatními dětmi ze stejné lokality
- dítě nevnímá žádnou osobnost, která by mu umožnila pozitivní motivaci
Otázka rodičů – KDO ZA TO MŮŽE?
- Společnost – nechtějí nás mezi sebou
- Špatní kamarádi – my ho (ji) to neučili
- Škola – má na naše dítě zbytečně velké nároky a nenaučí
- Stát – nedává nám dost peněz
- Alkohol, drogy – on (ona) by to jinak nikdy neudělal/a
Modelová kauza č. 2
Rodiče dítěte bydlí v domě rodičů matky. Ta nebyla schopná se oprostit od vlivu rodičů, zvláště matky. Otec dítěte se pracovně zdržuje mimo bydliště, dojíždí jen na víkendy. Dítě vychovávají jak rodiče matky, tak i matka. Prarodiče dítě hýčkají, motivují ho dárky a pozorností. Vzhledem k faktu, že se matka proti jejich vlivu nedokáže postavit, o dítěti rozhodují především prarodiče. Otec je v průběhu týdne i před dítětem prezentován jako neschopný, nevhodný vychovávat dítě a zajistit rodinu. Víkend s otcem většinou končí hádkou.
- rodina je dysfunkční
- dítě má občas problémy s pomočováním, obvykle po setkání s otcem
- u dítěte se vyvinul tik, bývá zlostné a neurotické
- děti se mu ve škole smějí, ono jim oplácí zvýšenou agresivitou
- dítě ztrácí zájem o školu
- dítěti se sice dostává dostatku pozornosti, tu však využívá k manipulování s prarodiči a matkou
- výchova není jednotná, mantinely z větší části vymezuje dítě
- dítě matku a otce nevnímá jako výchovnou autoritu
- přestože dítě netrpí nedostatkem dochází v rodině k drobným krádežím
- dítě zjistilo, že se mu lež vyplácí, přináší mu užitek. Nevidí problém i s tím, když se na lež přijde
- později hledá dítě realizaci mezi spolužáky, kteří experimentují s drogami
Otázka příbuzných – KDO ZA TO MŮŽE?
- Otec – nestaral se o dítě a rodinu
- Děti ve škole – smějí se mu (jí)
- Matka – kdyby si vybrala schopného chlapa
- Dítě – dostalo se mu přece veškeré pozornosti, má více než některé jiné děti
- Učitelé – nezajistili, aby se dítěti spolužáci nesmáli, nebyli schopni ho zaujmout ve škole
Modelová kauza č. 3
Dítě se narodilo starším rodičům, matce je 39 let, otci 52. Otec trpí zdravotními potížemi. Už jedno dítě mají, při narození sourozence mu bylo 9 let. Starší sourozenec vyčítá mladšímu, že převzal pozornost rodičů, která do té doby patřila pouze jemu. Nechuť k mladšímu sourozenci přerůstá v otevřenou nevraživost, zvláště když cítí, že se mladšímu toleruje více, než jemu ve srovnatelném věku. Mladšímu ubližuje, přestává respektovat rodiče, především matku, která má v rodině hlavní slovo.
- vliv sourozenců
- rozvinutá porucha sourozenecké rivality
- porucha graduje do otevřené agrese vůči sourozenci
- zahrnuje odmítání autority rodičů
- dítě bojuje o pozornost rodičů i mimo rodinu tak, že zlobí v hodinách, podílí se na drobných krádežích
- ve 12 letech začal tajně kouřit a ve 14 už experimentoval s drogami
Otázka rodičů – KDO ZA TO MŮŽE?
- My ne, dali jsme mu vše co potřeboval
- Rodina se musí uskromnit když přijde druhé dítě – proč to nechápe?
- Najednou začal zlobit a nikdo nevěděl proč
- Ubližovat sourozenci jsme ho přece neučili, to musel někde vidět
- Matka – byla jsem na něj sama, využíval že je otec nemocný a mohl zasáhnout do výchovy jen málo
Modelová kauza č. 4
Rodiče jsou úspěšnými podnikateli, kteří jsou v průběhu celého týdne zaneprázdněni kariérou. O výchovu se starají prarodiče. Rodiče se snaží ovlivnit výchovu neustálým tlakem na dítě, snaží se přenášet na dítě své ambice. Přestože nemají dostatek informací, opakovaně intervenují ve škole za prospěch a zahlazují výchovné problémy dítěte. Situace se školou se vyhrotila až tak, že dvakrát dítě přemístili do jiné školy, což zdůvodnili podjatostí a nekompetentností učitelů. Nakonec umístili dítě do soukromé školy, kterou otec i mimo běžnou platbu sponzoruje. Tlak na dítě však nepolevil, naopak zesílil. Rodiče jsou otevřeně kritičtí vůči škole a také vůči prarodičům, které viní ze špatných výsledků. Dítě se snaží motivovat drahými dárky a penězi.
- rodina s málo vhodnou strukturou hodnot a norem
- rodina ambiciózních rodičů
- nevšímavost rodičů k trávení volného času dítěte
- neznalost, či nevšímavost rodičů k okruhům kamarádů
- nemotivující přístup
- dítě nemá pozitivní vzor
- zpochybňování kompetence učitelů způsobuje nevhodné chování dítěte vůči autoritám
- dítě neřeší vlastní problémy, očekává to od rodičů
- ve škole je neoblíbené, snaží se zalíbit penězi od rodičů a půjčováním drahých hraček
- vztahy se spolužáky se zjednoduší na něco za něco
- dítě si osvojuje žebříček hodnot rodičů
Otázka rodičů – KDO ZA TO MŮŽE?
- Dali jsme dítěti všechny možné prostředky, aby se realizovalo ve vzdělání
- Narazili jsme na nekompetentní a neschopné učitele – chyba je na straně školy
- Prarodiče nezvládli výchovu – chyba je na straně prarodičů
- Vyžadovali jsme výkonnost a byli jsme dostatečně přísní, udělali jsme ve výchově maximum
Tyto modelové kauzy jsou jen ukázkou. Nejedná se ani o nejčastější, ani o nejtypičtější kauzy dětí u kterých byla diagnostikována porucha chování. Dalo by se jich uvést mnohem více. Vycházejí z mé praxe ve výchovném ústavu.
