- CESTA POHÁDKOVÝM LESEM
Druh: výlet pro předškoláky
Místo: les
Délka: celý den
Hráči: jednotlivci
Pomůcky: různé (podle provedení)
Děti předškolního věku absolvují cestu v doprovodu rodičů nebo starších sourozenců.
1. Poznávání větviček stromů a keřů. Volíme jen známé dřeviny jako je bříza, dub, borovice, smrk, modřín, z keřů šípek, trnka, černý bez apod. U dětí předškolního věku stačí znalost základních jehličnatých stromů a u těch nejmenších se spokojíme s určením, zda předložená rostlina patří nebo nepatří do lesa; v tomto případě připravíme dvě větvičky lesních stromů a dva druhy pokojových rostlin. Kontrolu můžeme zařadit hned na začátek trasy jako podmínku vstupu do pohádkového lesa. Při hodnocení ovšem budeme benevolentní a při neúspěchu necháme dítě s rodiči znovu větvičky prohlédnout a opravit původní tvrzení. Do lesa se nakonec musí dostat každé dítě.
2. Hledejte Honzu! V určité vzdálenosti od značené cesty je ukryt český Honza, třeba na malé lesní mýtince, u velkého stromu nebo na kopečku. Kdo Honzu najde, dostane za odměnu jednu ze zlatých buchet, které mu upekla na cestu jeho máma.
3. Žvýkačková střelnice. Děti házejí nalezenými šiškami na žvýkačky zavěšené na větvích stromu, a to tak dlouho, dokud se nestrefí. Žvýkačky je vhodné zavěsit do různých výšek a vzdá- lenost hodu odstupňovat podle stáří dětí. Kontrolu umístíme o míst, kde je možné šišky snadno najít. Dbáme, aby děti neházely proti slunci.
4. Zlatý poklad mohou tvořit čokoládové mince, odznaky a další předměty ukryté pod pařezem, za stromem nebo mezi kameny. Děti poklad najdou pomocí buzoly. Poklad ukryjeme do několika míst a děti jdoucí po sobě dostanou pokaždé jiný azimut. Volíme kratší vzdálenosti a azimut musí dětem nastavit pořadatel na kontrole. Nejde o znalost azimutu, ale o první seznámení s busolou, tedy jako celá akce má i tato část především motivační smysl.
5. Trpasličí stráň je plná lízátek a jiných dobrot. Na stráň se však mohou vyšplhat jen ty děti, které na molitanové žíněnce předvedou pěkný kotoul.
6. Do pomerančového lesa se děti dostanou přes lanovou lávku zhotovenou ze dvou lan napjatých nad sebou ve vzdálenosti výšky dětské postavy. Pro starší děti můžeme lanovou lávku umístit přes malý potůček nebo prohlubeň, ale vždy s ohledem na bezpečnost dětí. Rodiče dávají dětem záchranu. Pomerančový les umístíme nejlépe na okraji lesa, kde rozvěsíme pomeranče na nízké větve stromů. Je vhodné vybrat takový směr, aby pomeranče byly po celou dobu akce osvětleny sluncem. Pomeranče zavěšujeme na slabé motouzy. Obdobně můžeme uspořádat i banánový les.
7. Perníkovou chaloupku, hlídanou zlou ježibabou, může představovat větší krmítko nebo bouda u lesní školky pobitá perníkem zabaleným v celofánu. Děti musí tak, aby ježibaba neviděla, uloupnout po jednom perníčku a utéct s ním Z její zahrádky.
8. Co do lesa nepatří. V určeném úseku trasy mají děti za úkol zjistit předměty, které do lesa nepatří. Kdo v závěru nedovede kouzelníkovi vyjmenovat předměty, které do lesa nepatřily, musí se vrátit a všechno si znovu pečlivě prohlédnout. Možná, že na příští vycházce upozorní tyto děti někoho ze svých kamarádů nebo dospělých, že třeba prachovka od svačiny, kelímek od krému nebo obal od čokolády patří Zpět do batohu a doma do popelnice.
9. Setkání s pohádkovými bytostmi podmiňuje nějakou tělovýchovnou aktivitu, např. k vodníkovi se děti dostanou po dřevěných plackách umístěných ve vlhkém terénu. Odměnou jim může být barevná pentlička s emblémy akce; vodník takové pentle rozvěsil po okolních stromech. Budulínkovi musí děti ukázat, jak se podlézají kořeny pařezu, aby se dostal z liščího doupěte. Vílu Amálku mohou děti vysvobodit z moci hrozitánského draka, pokud se do něhostrefí šiškou.
10. Zaječí dráha se umísťuje na rovném úseku lesní cesty. Začátek a konec úseku hlídají zajíci, kteří sledují, zda děti dovedou pelášit tak rychle jako oni. Nejde o závod, pouze o rychlé proběhnutí asi padesátimetrové vzdálenosti.
11. V lese strašidelných hadů najdou děti ve větvičkách stromů a keřů vpletené hady Ze sladkého želé. Děti musí prokázat trochu důvtipu a šikovnosti, aby dostaly hady z nesnadno dostupných větví.
12. Od doktora Bolíto dostanou děti tabletku vitamínu C a recept na Zdraví: hodně pohybu na čerstvém vzduchu.
13. Loupežníkům mohou děti ukrást sladký poklad jen tehdy, přiblíží-li se k němu po ležící kládě. Kláda musí být dostatečně široká, pojištěná proti posunutí a nesmí mít kluzký povrch. Rodiče dávají dětem Záchranu.
14. “Ach, to je dálka, táto, mámo, vezměte mě na koníka,” hlásá nápis na stromě, doplněný vtipnou kresbou. Pokud někdo z rodičů opomene dětem text přečíst, upozorní je na nápis dobrý skřítek. Cesta k datlí kontrole je pak především aktivitou rodičů a ovšem i zdrojem radosti dětí.
15. Na palouku víl si děti zatančí podobně jako víly. Pokud budou víly s jejich tancem spokojeny, ukáží jim směr další cesty.
- KOUZLA ZIMNÍHO LESA
Druh: výlet pro předškoláky
Místo: les
Délka: celý den
Hráči: jednotlivci
Pomůcky: různé (podle provedení)
Jde o zajímavou vycházku rodičů s dětmi, zaměřenou na poznání zimní přírody. Kouzla zimního lesa mají dětem ukázat, co všechno dovede vykouzlit zimní příroda, počínaje romantickými sněhovými čepicemi stromů, přes závěje jiskřícího sněhu až po bizarní obrazy, vytvořené jinovatkou ve spleti větví. Akce by měla rodiče s dětmi podnítit k dalším vycházkám do zimní přírody. Vzhledem k roční době zkracujeme trasu na 4-6 km a průběh kontrol organizujeme tak, aby se na nich děti dlouho nezdržovaly a zbytečně neprochladly.
Nejvhodnějším termínem je sobotní nebo nedělní odpoledne v druhé polovině prosince, tedy v období kolem zimního slunovratu. kdy je den poměrně krátký, a druhou polovinu cesty absolvují její účastníci již za soumraku.
1. Les sněhuláků může být vstupní aktivitou pochodu. Podél cesty je postaveno několik sněhuláků, kteří zvou děti do lesa a ukazují jim další cestu. Na konci úseku je “zlý” sněhulák, který nechce děti pustit dál, dokud ho nezasáhnou sněhovou koulí.
2. Houby na sněhu. Na zasněženém palouku pod větvemi nižších stromků se ukrývají sladké houby. Pořadatelé je zhotoví tavením cukru s malým množstvím másla. Tavenina se naleje do formičky a do ní se zasune špejle, která po ztuhnutí taveniny vytváří nožičku houby. Každé dítě si smí najít a odnést jednu houbu.
3. Kdo žije v lese? Lesní i domácí zvířátka, získaná z vystřihovánek, nalepíme na špejli a rozmístíme ve vysokém lese. Jednotlivé skupiny dětí si mohou tyto trofeje odnášet jen pokud zvířátko poznají a správně určí, zda žije v lese.
4. Kteří ptáci na zimu odlétají? Na větve stromů umístíme několik ptáků, kteří na zimu neodlétají (např. vrabec, kos, datel, sýkorka) a mezi nimi je jeden pták, který na zimu odlétá (např. vlaštovka, kukačka). Kdo z dětí pozná, který z ptáků v této roční době do našeho lesa nepatří, má zajištěn vstup do ptačího lesa, kde se větve stromů ohýbají sladkými cukrlátky. Na tuto kontrolu můžeme použít vycpanin ptáků z biologických kabinetů nebo vhodnéobrázky.
5. Lesní vláček. Vláček udělají rodiče s dětmi na připravené klouzačce, umístěné nejlépe v lesním úvozu. Pokud někdo při jízdě spadne, musí celý vláček jízdu znovu opakovat.
6. Spaste naše duše. Na této kontrole se mají děti seznámit s tísňovým signálem SOS (…—…). Ve vzdálenosti 50-100 m od trasy vysílá zraněný turista signál SOS. Úkolem dětí je objevit zraněného turistu a zapamatovat si tísňový signál.
7. Stopy zvířat. Na začátku úseku jsou vyobrazena tři zvířata a u nich jsou uvedeny odpovídající stopy. Děti mají po přejití určitého úseku pochodu zjistit, kterému z uvedených zvířat patří skutečné stopy ve sněhu, ukázané pořadatelem. Pokud to neví, musí se vrátit na začátek úseku a stopy znovu porovnat s vyobrazenými.
8. Život zvířat. celou trasu můžeme proložit obrázky lesních zvířátek, případně i otázkami o jejich životě. Děti mají zvířátka poznat a zodpovědět dané otázky. Odpovědi jsou koncipovány jako výběrové a do legitimace jim je zapisují rodiče. Například u jedné z kontrol mají děti rozhodnout, zda zajíci v zimě škodí tím, že:
a) rozhrabávají sníh a půdu;
b) okusují větve a kmeny stromů;
c) podhrabávají se do seníků s voňavým senem.
Alternativy je vhodné doplnit vtipnými kresbami, aby byly názorné i pro děti předškolního věku.
9. Království vichřice. Aktivitu zařazujeme, pokud v lese na- jdeme vývraty. Úkolem dětí je přejít přes vyvrácené kmeny a určit, o jaké stromy jde. Rodiče dávají při přecházení kmenů dětem záchranu. U další klády si funkce vymění; sami přecházejí po kládě a děti dávají záchranu. Ukrytý bateriový magnetofon reprodukující skučení vichřice a šum stromů může celkový dojem vhodně umocňovat.
10. Krmítko hojnosti. Každé dítě má odevzdat do krmítka hojnosti po jedné dobrotě pro zvířátka. O vhodnosti krmítka se poradíme s příslušným mysliveckým sdružením. Pokud se nám podaří získat ke krmítku myslivce se psem, máme postaráno o další zpestření pochodu. Myslivec pak bude rozhodovat o vhodnosti dárků pro zvířátka. Pořadatelé ovšem musí už v propozicích děti k donesení dárků pro zvířátka vyzvat.
11. Svítící zvířátka. Na dalším úseku vedou děti k cíli svítící zvířátka, vděčná za donesené dárky. Zvířátka se dají zhotovit z plastikových hraček s píšťalkami. Píšťalky vyjmeme a nahradíme malými žárovkami s objímkami, napájené plochými bateriemi. Tuto atrakci zařazujeme až v závěrečném úseku, aby ji děti vychutnaly za soumraku.
12. Stezku odvahy, úsek asi 100 m dlouhý, absolvují děti bez rodičů. Umisťujeme ji na klikatou lesní cestu, tvořící odbočku od značkované trasy.
13. Hvězdný les bývá posledním úsekem zimního pochodu. Cesta je značena svítícími hvězdami. U každé hvězdy čeká děti nějaký úkol, například krátký běh, skákání po jedné noze, hod šiškou na cíl apod.
14. Vánoční nálada. Závěr trasy se obvykle odehrává na lesním palouku s ozdobenými stromečky. Každé dítě si odnáší po jedné ozdobě se stužkou a nápisem Kouzla zimního lesa.
V samém závěru pak čeká děti táborák, u něhož se mohou zahřát teplým čajem a opéct si uzeninu.
Celá akce má být koncipována tak, aby se malí turisté o životě v lese dozvěděli co nejvíce a co nejpoutavější formou.
- POHÁDKOVÉ CESTY TEMATICKY ZAMĚŘENÉ
Druh: výlet pro předškoláky
Místo: les
Délka: celý den
Hráči: jednotlivci
Pomůcky: různé (podle provedení)
Tato pohádková cesta stimuluje u dětí pojmy dobra a zla, jak je-tomu u většiny pohádek. Na začátku trasy vypravěč děti seznámil s obsahem pohádkové cesty: Zlý černokněžník proměnil mávnutím čarovné hůlky celé království v les. Kouzlo bude trvat tak dlouho, dokud se nenajdou odvážné děti, které se nebojí namáhavé cesty, překonají překážky a přijdou černokněžníkovi zodpovědět jeho otázky. Děti se na trase setkávají s dobrými a zlými pohádkovými bytostmi. Dobré jim při cestě radí a pomáhají, naopak zlé musí přelstít svými výkony, znalostmi a rychlostí.
Další monotematicky zaměřenou pohádkovou cestou jsou Cipískovy první krůčky. Děti při pochodu sledují dobrodružství loupežnického synka Cipíska a na kontrolách si je připomínají kresbami Radka Pilaře. Střílejí z pistole, koulejí kuželky, pomáhají s divočákem vyhánět jenerála z Řáholce, zkusí si jako Cipísek udělat krok za tmu a přestat se bát a nakonec se vydají k jičínským branám podívat se, kde kdysi Rumcajs ševcoval.
- TÁTA, MÁMA A JÁ
Druh: výlet pro předškoláky
Místo: les
Délka: celý den
Hráči: jednotlivci
Pomůcky: různé (podle provedení)
Tento turistický pochod je určen rodinným kolektivům s dětmi mladšího školního věku. Na rozdíl od akcí pro děti předškolního věku můžeme do náplně zařadit řadu odborně technických znalostí, odpovídajících mentalitě uvedeného věkového stupně.
Délku trasy je třeba volit s ohledem na členitost terénu, roční dobu a vyspělost účastníků. Vzhledem k tomu, že jde o náborovou akci, neměla by délka trasy přesahovat 10 km.
Úkoly mohou hodnotit rodiče, některé otázky lze zodpovídat volbou z daných odpovědí, podobně jako je tomu u turistické sazky. Vždy v následujícím úseku cesty musí mít děti možnost prověřit si správnost svých odpovědí. Ukázky jednotlivých kontrol:
1. Táto, mámo, postavíme stan! Volíme jednoduchý typ stanu bez apsidy a s pevnými tyčemi. Na stanovišti
umístíme názorný návod ke stavbě stanu, případně i bodovací systém, podle kterého si každá rodina může ohodnotit kvalitu postaveného stanu.
2. Táto, umíš zacházet s busolou? Úkolem na tomto stanovišti je určit hlavní světové strany podle kompasu nebo busoly. Pokud to děti nedovedou, měl by je to táta naučit.
3. Mámo, kdo umí lépe šít? Na kontrole probíhá soutěž mezi otcem a dětmi v přišití knoflíku; rozhodčím je pochopitelně maminka.
4. Co nám říká mapa? .Na trase umístíme několik mapových nebo turistických značek a k nim vždy přiřadíme tři možné odpovědi, z nichž děti vybírají. Na další cestě si pak mohou zkontrolovat, zda odpovídaly správně.
5. Odhad vzdáleností. Účastníci pochodu mají rozhodnout, který ze dvou daných předmětů v terénu je blíž a který dál, jestliže se předměty nacházejí v různém směru od pozorovatele. Volíme předměty do vzdálenosti 100 m, přičemž obě vzdálenosti by se neměly ani diametrálně lišit, ani příliš blížit.
6. Znáte své bydliště? Na tomto stanovišti určují děti podle fotografií či pohlednic kulturní památky a přírodní zajímavosti ze svého nejbližšího okolí.
7. Do této akce můžeme opět zařadit řadu disciplín, uvedených již u předchozích dětských akcí. Vzhledem k věku ovšem mírně stupňujeme obtížnost.
- TOULKY ZLATEM PODZIMU
Druh: výlet pro předškoláky
Místo: les
Délka: celý den
Hráči: jednotlivci
Pomůcky: různé (podle provedení)
Jde o akci masového charakteru, určenou pro rodiče s dětmi, případně pro družstva mladších členů TOM a družiny jisker, které absolvují trasu pod vedením svých vedoucích. Akce má výrazné přírodovědné zaměření a měla by být určitým impulsem k podchycení zájmu dětí o tuto činnost. Vhodným termínem je konec září nebo první polovina října, kdy příroda hýří nejen barvami, ale i pestrostí plodů.
Trasa pochodu je proložena kontrolami, kde se účastníci seznamují s podzimní přírodou, a v následujících úsecích trasy pak prokazují své znalosti, případně dovednosti. Převážná část pochodu by měla vést zalesněným terénem, případně po okraji lesa, loukami s okolním křovinatým terénem nebo údolím potoků. Není vhodné umísťovat trasu do monokulturního lesa.
Pro značení směru pochodu se osvědčily listy stromů na bílých čtvrtkách formátu A5, chráněných slabou
polyetylénovou fólií. Celou trasu můžeme rozdělit na několik úseků, označených vždy jedním druhem listu (javorový, lískový, bukový, habrový, hlohový, jasanový les), pokud možno takovým, který v dané části lesa převládá nebo se alespoň hojně vyskytuje.
Většina úkolů má být vázána na znalost přírody a koncipována tak, aby se děti při pochodu také něco naučily. Nejprve se děti v určitém úseku musí s vybranými přírodninami seznámit a teprve na jeho konci mohou prokázat své znalosti. Opět zde naznačíme některé příklady:
1. Najděte stromy, jejichž listy jsou v příslušném úseku použity ke značení, a doneste od každého jeden list do cíle. Doma si děti mohou z listů založit miniaturní herbář.
2. Jedovaté rostliny. V dalším úseku vylepíme obrázky jedovatých rostlin s názvem a se značkou jedu (lebka se zkříženými hnáty). Na konci úseku umístíme několik skutečných rostlin, z nichž jedna nebo dvě jsou jedovaté. Úkolem dětí je označit jedovaté rostliny symbolem jedu (např. vraní oko, culík zlomocný, lilek černý, náprstník, konvalinky, tis).
3. Kde rostou šišky? Podél cesty jsou rozmístěné větvičky se šiškami (borovice, modřín, smrk, jedle, olše). U kontroly na konci úseku jsou položeny zvlášť větvičky a zvlášť šišky. Pikolem dětí předškolního věku je přiřadit šišky k větvičkám, zatímco mladší žáci musí větvičky navíc pojmenovat.
4. Krása a nebezpečí hub. Na lesním palouku nebo ve vysokém lese jsou umístěny houby, označené názvem, případně i symbolem jedu. Pokud nejsou k dispozici přírodní houby, je možné použít atrap z umělých hmot, které jsou součástí každého biologického kabinetu na škole. Tato série hub obsahuje vždy po dvou houbách stejného druhu, ale v různých vývojových stadiích. Na konci úseku mají potom děti k jedovatým houbám přiřadit symbol jedu a děti žákovského věku je i pojmenovat.
5. Dary podzimu. Při této kontrole musí děti přiřadit plody různých stromů a keřů k příslušným větvičkám. Předškolní děti například přiřazují k větvičkám šípky, trnky, žaludy, lískové ořechy nebo kaštany, zatímco mladší žáci hložinky, jalovcové bobule, jeřabiny, černý bez, bukvice. Také rodiče si mohou vyzkoušet své znalosti, například na plodech brslenu, svídy, dřišťálu, pámelníku nebo kustovnice cizí; mnozí se na této kontrole lecčemu přiučí.
6. Z čeho se skládá naše Země? Na výskyt jednotlivých hornin nebo minerálů upozorňují poutače již v průběhu trasy (např. pískovec, čedič, žula, křemen mléčný, záhněda, ametyst) a v závěru mají děti určit horninu, která se na trase vyskytla nejčastěji.
7. Popletený les. Děti procházejí lesem, kde jsou zvířátka umístěna v jiném prostředí, než ve kterém žijí, nebo se živí jinou po- travou, než je pro daný druh obvyklá, případně šišky či plody “rostou” na zcela jiných stromech. Můžeme použít plyšová zvířátka nebo vycpaniny z přírodovědných kabinetů. Tak třeba veverka pojídá mrkev, zajíc lískové oříšky a liška žaludy. Zajíc má hnízdo na stromě, veverka noru pod mezí, vrána bydlí v budce. Na smrku rostou šípky a na dubu šišky. Děti mají postřehnout co nejvíce popletených jevů a v závěru úseku je určit. Na tento námět můžeme vytvořit i více úseků, případně celou monotematickou akci.
8. Každému šálek čaje. V průběhu trasy děti natrhají plody nebo jiné části rostlin vhodné k přípravě čaje (šípky, třezalka, mateřídouška, jitrocel, listí maliníku, ostružiníku). Mělo by jich být tolik, aby vydaly na jeden šálek pro každého člena rodiny. V cíli natrhané suroviny pouze ukážou, čaj si každý uvaří až doma. Celý pochod můžeme také proložit řadou pohybových aktivit.
9. Přechod lanové lávky. Dětskou lávku zavěsíme nad měkkým terénem, zatímco rodičům lávku umístíme nad potůček či proláklinu.
10. Útok na šiškožrouta. Každé dítě hází nalezenými šiškami do tlamy šiškožrouta a teprve po úspěšném zásahu může pokračovat v cestě. Vzdálenost hodu je diferencována podle věku dětí. Pokud máme více druhů šišek, můžeme připravit více šiškožroutů, označit je větvičkami stromů a děti se do nich mohou strefovat pouze příslušnými šiškami.
V závěru akce můžeme dětem připravit opékání brambor, vaření bylinných čajů, pouštění draka nebo soutěž u ohně.
